jak jsem uvěřil v boha já
Já jsem se narodil v nevěřící rodině. K Bohu jsem nebyl vůbec veden.
Moji rodiče byli oba jako děti věřící . Potom v dospělosti v boha věřit přestaly , nemodlí se a nikdy mne k Bohu, ani jakékoliv jiné víře, nevedli.
Okolo mých 16 let jsem začal uvažovat o smyslu života a věcí okolo sebe. Stal se ze mne člověk, hledající pravdu . Jak je běžné u mladých lidí, hledal jsem a experimentoval v různých světonázorech, zvlášť těch, co byli ovlivněny muzikou a uměním. Byl jsem z úvodu "hašišák" poslouchající metal, tvrdý rock, nosil jsem "džísku" a dost času trávil v hospodách. Pak jsem začal hledat v přírodě - chodili jsme s klukama po lese, po různých vandrech a uvažovali o založení trampské osady. Líbilo se mi, že se "přírodní lidé" mají rádi, že mají k sobě blízko, chrání přírodu apod. Narazil jsem ale i na lidi, kteří se k tomuto směru hlásili a to co jsme hlásali přebíjeli alkoholem apod. Zklamalo mne to. Tak jsem hledal dále. Našel jsem zalíbení v umění a v undergroundu. Jezdil po různých výstavách a vernisážích, koketoval s myšlenkami hippies, trávil opět hodně času v hospodách při různém filozofování o smyslu života apod. Cítil jsem se, jako by někdo víc, jako někdo, kdo o věcech více přemýšlí a hodnotí je. Lidmi okolo mne, kteří si žili takový ten obyčejný život, jsem začal pohrdat.
V té době mi jedna blízká známá - Monika - řekla poprvé něco o Bohu. Prý uvěřila a víra v boha úplně změnil její život. Mluvila o Bohu úplně s nadšením. Tím, že jsem rád diskutoval o věcech, začali jsem o tomto tématu více a více mluvit. Zajímavé bylo, že jsem Monika argumentačně přebíjel, ale viděl, že nestíhá odpovídat, ale její život a nitro se mi před očima proměňovalo. Nemohl jsem ji toho boha vymluvit - ona jako by jej měla v srdci. . Silně mně to táhlo o tom více a více přemýšlet. Pak jsem se dostal na vysokou školu. Jak bylo zvykem, celý kruh jel na chmel. Shodou okolností (tehdy jsem to nazýval náhodou) jsem, se dostal na pokoj se 3 kluky, kteří byli taky věžící a ne jen dle jména, ale dle života. Prostě byli podobni Monice . To co říkali o Bohu bylo něco, co taky žili. Opět mě to rozčilovalo ale i přitahovalo. Vedli jsme dloůhosáhlé diskuze, mnohdy až do ranních hodin. Oni mne vyzývali, abych přijal boha , já jsem radši šel s kamarády do hospody. Ráno se oni šli modlit k bohu , mne bolela hlava. Oni byli pořád nadšení z té své víry , mně bylo špatně. Říkali mi, že pokud chci poznat pravdu a spasit se musím na prvním místě vyřešit svůj hřích a začít v boha Andělasexu .
Po chmelu jsem přijel domů a pořád jsem na tu víru musel myslet. Říkal jsem si, kdyby oni opravdu měli pravdu... Musel jsem to nějak vyřešit. Jednou jsem došel pozdě večer z hospody domů, měl v sobě 7 piv, a rozhodl jsem se, že to zkusím . Ráno jsem v stopil do církve svaté víry .